Dospěla jsem?

25. dubna 2016 v 19:57 | Nettie |  • MYŠLENKY •
Pondělí minulý týden pro me bylo zvláštním dnem. Je to vlastně jen číslo, hloupá pomyslná hranice, přes kterou se člověk přehoupne a stává se podle úřadů dospělákem. Ten den jsem se cítila zvláštně, dost sem přemýšlela nad tím co bylo, co je a co bude. Procházela jsem si v myšlenkách můj dosavadní vývoj a život, uvědomovala si všechny chyby, ale i pokroky, které jsem udělala. Když si vzpomenu na některé etapy mého života, stydím se. Stydím se za to, jak jsem se chovala, stydím se za to co jsem si myslela, stydím se za to, jak sem vypadala. Za celou dobu, co jsem hledala moje místo jsem si ale uvědomila jednu věc. Člověk by se neměl hledat, měl by se vytvářet.
Řekla bych, že můj vývoj byl poněkud opožděný. Zatímco moji vrstevníci si užívali večírků plných alkoholu, já seděla doma a hrála počítačové hry nebo si kreslila. Tak trochu jsem se tomu dospívání bránila, nedokázala jsem se mu otevřít. Když sem ale nakonec poznala, že se není čeho bát, otevřela jsem se všem těmto "radostem" až příliš. Zhoršili se moje známky, nebyl víkend, kdy bych se nedotkla alkoholu. Naučila jsem se špatným návykům, jako je kouření ( v současnosti to beru spíše s humorem a říkám, že tento zlozvyk mi pomáhá dotvářet mojí uměleckou duši, hehe). Okusila jsem "zakázané ovoce" a nechtěla jsem za žádnou cenu přestat. Ptáte se mi, jestli toho všeho lituji? Ne, pomohlo mi to k dotvoření svého vlastního já. Zažila jsem si, jaké to je a poučila jsem se z toho, našla jsem si jakousi pomyslnou střední cestu, se kterou mám ale stále obecně v životě problémy, ale o tom možná jindy...
Každé dobré i špatné období mi přineslo ponaučení. Po tom co jsem si dala všechny střípky skládanky jménem život, které jsem doposud nasbírala, dohromady, uvědomila jsem si několik věcí:

1) Zvol si jasné cíle a cestu, zaměř se na dobré známky z předmětů, které tě baví a posouvají dál. To že tě nejde matika nebo němčina neznamená, že jsi horším člověkem. To že se o pár stupňů zhoršíš neznamená, že jsi horším člověkem. Samé jedničky v životě nejsou všechno.
2) Neboj se lidí a komunikace s nimi, každý jsme člověk a všichni jsme si rovni. Odprosti se od lidí, kteří tě vyčerpávají a s kterými tě není dobře.
3) Buď sebevědomá. I když si myslíš, že nevypadáš, tak jak by jsi si přála, dobré charisma přidá vždy na dojmu a posune tě o krok napřed.
4) Být úspěšný je působivé, ale nesnaž se být úspěšný všude na 100%! Každému něco jde více a něco méně.
5) Buď vnitřně přesvědčena o svém úspěchu. Když máš udělat od ruky rovnou čáru a myslíš si, že se ti to nepovede, tak se ti to nepovede.
6) Nehleď na to, co si myslí ostatní, jsou to jen ovce. Oblékej si věci, které se líbí tobě a vystupuj s názory, které se líbí tobě.
7) Nesnaž se změnit lidi, kteří o změnu nestojí.
8) Nepodléhej výkyvům nálad. Ostatní přeci nemůžou za to, že máš špatný den.
10) Raduj se z maličkostí, neměj vysoké nároky. Zbytečně od věcí neočekávej něco velkého a převratného, můžeš být potom zkamaná a v tom lepším případě velmi překvapená.
11) Nezakazuj si radosti. Alkohol a noční město s přáteli jsou skvělá věc. Ještě skvělejší ale jsou pokud nejsou tak časté, stanou se totiž více výjimečnými a ty máš větší šanci se z těchto chvil radovat.
12) Tělo je schránka. Člověk je to jaké knihy čte, jakou hudbu poslouchá, místa, které má rád, názory a myšlenky, které se vytváří, společnost kterou se obklopuje. (všimni si, že jsem nezmínila známky a prospěch)

Uvědomila jsem si samozřejmě i spoustu dalších osobních věci, které vám sem ale psát nebudu. Za prvé by vás nezajímaly a za druhé jsou prostě osobní. Každého asi tento článek nebude bavit, ale jeho napsání jsem si odpustit nemohla..

 

Jedno slunečné odpoledne

1. dubna 2016 v 17:36 | Nettie

Jaro přichází a s ním i sluníčko. Obecně mám raději chladné počasí než to horké, ale letošní zima byla i na mě moc dlouhá. Tak dlouhá, že člověk začíná mít mnohem častěji špatnou náladu, jeho problémy se stávají s ponurou atmosférou ještě více problémové a celkově je všechno kolem bez života. Příchod prvních jarních paprsků mě proto letos obzvlášť potěšil.

Uvitání tohohle letošního jara mi přineslo celkově nové naděje. Neni to ani začátek nového roku, který je často vnímán jako začátek velkých změn, pro mě jsou to první prosluněná odpoledne přicházejícího jara. Počasí je takové, že nemáte pocit, že vám mrazem pomalu odumírají prsty u nohou, ani že raději kvůli rozpálenému slunci prospíte celý den a ven vyleze až večer když je tma. Ne počasí je přesně takové, že můžete vytáhnout novou bundu z Manga na jejíž nošení jste se těšili celý chladný únor, že můžete obout černé Conversky, že procházky s hafanem jsou mnohem více příjemnější a veselejší. Můžete venku posedět s přáteli, uvařit si těstoviny s bazalkovým pestem a sníst si je venku na terase. Všechno tohle jsem si užívala do té doby dokud mě neskolila nemoc. Změny teplot hold přináší i jisté nevýhody. Sluneční paprsky proto pozoruji za oknem usrkujíc černý čaj. Občasné zavítání na zahradu si ale přesto neodpustím, přece k těm všem vitamínům potřebuji i nějaký ten s písmenem D :) .



Nettie
INSTAGRAM: andyblackblue
SNAPCHAT: andyblackblue

INTO THE WOODS

31. března 2016 v 10:25 | Nettie |  • ADVENTURE •

Žiju v malém městě. Člověk tu má pár supermarketů, několik škol včetně té mé žluté gymplánské, která se na první pohled zdá jako nevinné místo, uvnitř ale probíhá intenzivní osmileté vymývání mozků, několik noční podniků a klubů kam člověk zavítá o pátečních večerech, aby na chvíli zapomněl na realitu. Kde se ale dá nejlépe zapomenout na každodenní problémy je klid a mír zelených míst.

Bydlím naštěstí na předměstí na kraji města, proto to do přírody nemám daleko. Z našeho domu máme výhled na pole, po kterém nám čas od času přeběhne nějaký zajda. Kousek od našeho domu je i docela hezký park, kde často venčím svého psíka. Moje nejmilejší zelené místo je ale na úplně opačné straně města. Aby se k němu člověk dostal musí zdolat cesty okolo rušných silnic, přejít několik kruhových objezdů a křižovatek, projít okolo našeho jediného místa, kterému se dá s trochou rezervy říkat nákupní centrum a na závěr zdolat prudký kopec, při kterém se v zimních měsících příjemně zahřeje a v těch letních proklíná horké počasí. Celá tahle cesta ale za cíl, který je na jejím konci, stojí.
Je tu ticho, je tu klid, je tu taky kostel a hřbitov, který pokaždé míjíme cestou ke krásné mýtince s vyhlídkou. Je tu i malý lesík, jehož stromy poskytují příjemné šero a chládek. Chodím na toto místo s lidmi, které mám nejraději. Dokážeme si zde hodiny povídat, napadají nás různé myšlenky a plány. Často si také postěžujeme, často se také nasmějeme. Je to takový malý únik z reality a z každodenního stresu. Malý kousek štěstí v našem městečku.



INSTAGRAM: andyblackblue
SNAPCHAT: andyblackblue

Nettie



Kam dál

Reklama